S aplikací evropského nařízení o dědictví (EU č. 650/2012) jsou stále nové problémy. Nově na českých katastrálních úřadech vyvstala otázka, zda musejí EDO uplatňovat všichni dědicové ze společenství dědiců, nebo zda tak mohou činit jen někteří.
Kromě toho byla v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 9. března 2023 (C-354/21) (více na: https://bnt.eu/de/enz-in-der-deutschen-und-tschechischen-praxis-praktische-folgen-der-entscheidung-des-eugh-c-354/21-vom-932023/) podána právní stížnost ke Spolkovému soudnímu dvoru (sp. zn. IV ZB 41/23) týkající se případu bnt, zda německé soudy musí zapsat české nemovitosti do německého EDO. V současné době je v řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem (sp. zn. 84 Co 55/2024) řešena otázka příslušnosti soudů v případech obyvatel domu pro seniory, kteří se již ve stadiu demence přistěhovali do České republiky. Podle názoru vedení českých katastrálních úřadů (ČÚZK) je v České republice vedle EDO stále použitelný i německý doklad o postavení dědice (tzn. „dědický list“ –„Erbschein“). Mělo by však být možné použít EDO také v tuzemsku, tzn. německé EDO v Německu a české v České republice.
1. Uplatnění EDO jen některými dědici
Ve společenstvích dědiců často vnikají spory, proto není neobvyklé, že práva vyplývající z EDO chtějí uplatnit pouze někteří dědicové. V jednom případu bnt požádali Katastrální úřad ve Strakonicích o převod nemovitosti ve Strakonicích, pro které bylo k dispozici EDO, pouze tři dědicové (ze čtyř). Jak je však u EDO z Bavorska obvyklé, nemovitost zde nebyla zapsána do dílčího EDO, které bylo k dispozici (pro tři ze čtyř dědiců). Uvedený problém bylo možné obejít tzv. prohlášením dědiců o jejich dědictví podle české katastrální vyhlášky (srov. níže bod 2), ale katastrální úřad zápis odmítl s odůvodněním, že o zápis nepožádali všichni dědicové, tj. pouze tři ze čtyř. Vedení ČÚZK v Praze ve svém rozhodnutí vysvětlilo, že zamítnutí zápisu bylo chybné. Není sice žádoucí, aby o zápis žádali jen někteří dědicové, ale katastrální úřad nemůže zamítnout žádost pouze některých dědiců s odůvodněním, že o převod musí žádat všichni dědicové.
2. Zápis českých nemovitostí v německém EDO – právní stížnost u Spolkového soudního dvora, příp. u Soudního dvora EU v rámci řízení o předběžné otázce
V dalším případu bnt byla formou právní stížnosti předložena Spolkovému soudnímu dvoru (sp. zn. IV ZB 41/23) otázka, zda německé soudy mohou nebo dokonce musí zapsat české nemovitosti do EDO. Rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 9. března 2023 (C-354/21), které se týkalo litevského práva a litevské nemovitosti, není v této otázce jednoznačné. Je však zřejmé, že bez zápisu nemovitosti do přílohy IV EDO pod bodem 9 nelze nemovitost v České republice převést (v tomto případě dědička již zemřela, a proto již nemohla učinit prohlášení podle českého katastrálního předpisu). Tato otázka je v Německu sporná, bavorské vrchní zemské soudy odmítají uvedení jakýchkoli předmětů, bankovních účtů atd. v EDO, zatímco mnohé okresní soudy v Hesensku, Severním Porýní-Vestfálsku, Dolním Sasku a Berlíně tak činí. Jednotný výklad práva v Německu již neexistuje. Protože se však jedná o výklad nařízení EU o dědictví, měl by Spolkový soudní dvůr tuto otázku vlastně předložit v souladu s čl. 267 SFEU Soudnímu dvoru EU.
3. Negativní kompetenční spor v případě úmrtí v domě pro seniory
Jak jsme již informovali (zde: https://bnt.eu/de/tschechien-tschechien-der-intraeuropaische-demenztourismus-als-problemfall-unter-der-euerbvo-nr-650/2012/), v jedné skupině případů existuje tzv. negativní kompetenční spor týkající se mezinárodní místní příslušnosti. V případě úmrtí např. německých pacientů s Alzheimerovou chorobou v českých pečovatelských zařízeních české soudy odmítají svou příslušnost k zahájení dědického řízení. Obyvatelé s demencí by totiž neměli subjektivní vůli založit „obvyklý pobyt“ v České republice ve smyslu čl. 4 nařízení EU o dědictví. Protože se však někteří z nich z Německa odstěhovali již před lety, odmítají německé soudy převzít mezinárodní příslušnost pro zahájení dědického řízení. bnt má nyní případ u Krajského soudu v Ústí nad Labem (sp. zn. 84 Co 55/2024). V zásadě jde o to, zda je „obvyklý pobyt“ ve smyslu čl. 4 nařízení EU o dědictví pouze faktické, nebo zda má i subjektivní prvek. I tato otázka by měla být předložena Soudnímu dvoru EU, protože se týká výkladu článku 4 nařízení EU o dědictví. Odvolací řízení bylo zahájeno teprve v únoru 2024.
4. Uplatnění (německých) dokladů o postavení dědice (dědický list – něm.: Erbschein) u (českých) katastrálních úřadů
Podle názoru vedení českých katastrálních úřadů (ČÚZK) je v České republice kromě německého EDO použitelný i německý doklad o postavení dědice. Vyplývá to z čl. 39 nařízení EU o dědictví, a sice že „rozhodnutí vydaná v jiném členském státě … se uznávají v ostatních členských státech, aniž by se vyžadoval zvláštní postup“. To by znamenalo, že není nutné žádné uznávací řízení, žádná apostila (§ 74 nařízení EU o dědictví), ale je třeba úředně ověřený překlad německého dokladu o postavení dědice, který lze předložit na českém katastrálním úřadě. Pravděpodobně však pouze s prohlášením dědice podle katastrální vyhlášky, které označuje konkrétní nemovitosti, protože německý doklad o postavení dědice je neobsahuje (v případě podílů v českých společnostech by mohl stačit německý doklad o postavení dědice). Skutečnost, že německý doklad o postavení dědice (tzn. dědický list – Erbschein) lze použít i v zahraničí, je pravděpodobně správná, protože podle čl. 62 odst. 3 nařízení EU o dědictví EDO „nenahrazuje vnitrostátní dokumenty používané pro obdobné účely v členských státech“. To potvrzuje i úvodní ustanovení 69 nařízení EU o dědictví, totiž že „použití EDO … by nemělo být povinné. … Orgán …, kterému se předkládá osvědčení vydané v jiném členském státě, by však neměl mít možnost požadovat, aby místo EDO bylo předloženo rozhodnutí, veřejná listina nebo soudní smír.“ To znamená, že zde mohou existovat alternativy, např. pokud již byl vydán doklad o postavení dědice, ale české nemovitosti se objeví až dodatečně, pak postačí překlad dokladu o postavení dědice a vyhotovení prohlášení.
EDO však lze předložit i v tuzemsku, tj. v České republice. To je důležité v případech, kdy tuzemské právo nezná účinky, které uznává nařízení EU o dědictví, např. nabytí neoprávněnými dědici, tj. nezapsanými dědici. Díky EDO by mohl nezapsaný dědic prodat a převést majetek na třetí osobu jednající v dobré víře, která může tento majetek nabýt od nezapsaného dědice na základě čl. 69 odst. 4 nařízení EU o dědictví. Je tomu tak proto, že český občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) tuto možnost při předložení tzv. rozhodnutí o dědictví neupravuje. Zápis dědice je však při vydání takového českého rozhodnutí obvykle automatický, ale tato funkce EDO může být relevantní i v jiných zemích. Při předložení zahraničního EDO je třeba opatrnosti, neboť EDO je obvykle platné šest měsíců, ale může být vydáno i na jeden rok a jeho platnost může být kdykoli prodloužena a českou nemovitost lze prodat přímo třetím osobám bez předchozího zápisu do českého katastru nemovitostí na jméno dědiců.
O vývoji v těchto otázkách bude bnt na tomto místě dále informovat.