Spor o poplatky za hypoteční úvěry

Czech Republic: Ústavní soud neučinil v této věci žádné konkrétní rozhodnutí; Nejvyšší soud podporuje paušální poplatky za úvěry

V otázce zákonnosti paušálních měsíčních poplatků za hypoteční úvěry se vyjádřily příslušné soudy prvního stupně rozdílně: ve dvou případech soud žalobě vyhověl, většina soudů však žaloby od bankovních klientů zamítla. Nutno podotknout, že důvody rozhodnutí jsou odlišné.

Většina zamítnutých rozhodnutí vidí ve sjednání paušálů dohodu o ceně; takové dohody jsou pak odňaty kontrole obsahu, a to jak podle starého (§ 56 odst. 2), tak podle nového (§ 1813 věta 2) občanského zákoníku; daná ustanovení odpovídají příslušným evropským směrnicím (směrnice 93/13/ES o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice 83/2011/EU o právech spotřebitelů). I v případě, kdy je přisvědčeno přezkoumatelnosti všeobecných obchodních podmínek („VOP“), kde jsou paušály dohodnuty, nevidí soudy často žádný rozpor těchto VOP s platným právem – podle staré římské zásady pacta sunt servanda by měli spotřebitelé plnit to, k čemu se zavázali.

Soudy, které dosud vyhověly žalobám, jednak argumentovaly, že dohody o paušálech nejsou dohodami o ceně, a dále vycházely z toho, že dotčené klauzule jsou nesrozumitelné nebo nespravedlivé a proto jsou neúčinné.

Všem rozhodnutím je společné, že se proti nim nelze odvolat, protože hodnota sporu nedosahuje 10.000,- CZK (zhruba 350 EUR) a spory se tak nacházejí pod hranicí,od které je odvolání přípustné. Přípustné není ani dovolání, neboť se jedná o prvoinstanční rozhodnutí, proti kterým dovoláni není přípustné.

Ústavní soud České republiky projednával dne 10. dubna 2014 poprvé ústavní stížnost bankovního klienta, která směřovala proti rozhodnutí, jenž takovou dohodu o paušálu považovalo za platnou (šlo o poplatky ve výši 7.200,- CZK). Toto rozhodnutí je sice podrobné, neodpovídá však na otázku, zda je platné ujednání o paušálních poplatcích ve VOP smlouvy o úvěru zajištěném hypotékou. Ústavní soud potvrdil jen dvě své zásady. Za prvé, že není tzv. „superrevizní instancí“, tj. že není povolán přezkoumávat výklad obecných zákonů. A za druhé, že vyloučení odvolání v bagatelních sporech, tak jak je předvídáno občanským soudním řádem, je v souladu s Ústavou. Protože v tomto případě nebylo zřejmé porušení ústavního práva, Ústavní soud ústavní stížnost zamítl. K zákonnosti poplatků jako takových se tedy Ústavní soud vůbec nevyjádřil.

Z důvodu nízké hodnoty sporu nebyla dosud u žalob proti poplatkům podávána odvolání ani dovolání. Občanskoprávní kolegium Nejvyššího soudu ČR nicméně přišlo dne 23. dubna 2014 se stanoviskem týkajícím se sporů o poplatky. Došlo přitom k závěru, že „dohody jsou nejasné, protože neobsahují přesný rozsah plnění“. Kolegium dále tvrdí, že se „ na dohody o poplatcích za správu účtu se nevztahuje zákaz dohod ve spotřebitelských smlouvách, které jsou v rozporu s požadavky na dobrou víru v neprospěch spotřebitele, pokud nastane významná nerovnováha v právech a povinnostech smluvních stran“.

Dr. Stephan Heidenhain, Senior Associate

 

Odebírejte náš newsletter

Stisknutím 'Odebírat' souhlasíte s našimi podmínkami pro zpracování dat