Informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele

Czech Republic: Novela zákona na ochranu spotřebitele vstoupila v platnost na konci roku 2015.

Do zákona na ochranu spotřebitele se prostřednictvím novely č. 378/2015 podařilo včlenit novou, pátou část, ve které je v §§ 20z a 20za upraven registr vypovídající o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitelů. Jedná se o informační databázi, prostřednictvím níž se mohou podnikatelé – v dikci zákonu „prodávající“ -, kterým vůči spotřebitelům vznikají pohledávky z úvěrů nebo jiné pohledávky na dlouhodobé nebo opětovné plnění, vzájemně informovat o identifikačních údajích spotřebitelů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti spotřebitelů. Pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru přitom zásadně není zapotřebí souhlasu spotřebitele.

Byť je v § 20z odst. 1 uvedeno, že zřízení registru je „v zájmu prodávajících i spotřebitelů“, jde primárně o hospodářské zájmy podnikatelů. Registr přitom částečně kopíruje stávající registry (mezi jinými Bankovní registr klientských informací (BRKI) a Nebankovní registr klientských informací (NRKI)). Ale vedle existujícího, zběsilého shromažďování údajů prostřednictvím internetových gigantů jako Google, Facebook nebo Amazon legalizuje i vytvoření ryze českého registru spotřebitelů. Zákonodárce tímto prokázal ochraně spotřebitelů medvědí službu, neboť možnost výměny informací mezi prodávajícími je příliš rozsáhlá.

Zákon vychází z principu, že spotřebitel nemusí souhlasit se zpracováním svých osobních údajů. Spotřebiteli zůstává pouze právo podat ve vymezených případech námitku, ale to až v poté, kdy jeho údaje již byly použity a on se o tom následně dozvěděl.

Důvodem pro zavedení tohoto registru je potřeba předejít podvodům ze strany spotřebitelů a pomoci podnikatelům posoudit solventnost (bonitu), platební morálku a spolehlivost spotřebitele, a to i pomocí vytvořených modelů, které vyhodnotí pravděpodobnost podvodného jednání anebo schopnost a ochotu spotřebitele splnit jeho smluvní závazky (§§ 20z odst. 2).

Zpracování údajů o spotřebiteli je v zásadě omezeno na dobu tří let. Po uplynutí této lhůty je však jejich použití a uložení v anonymizované formě možné bez omezení (§ 20z odst. 11). O funkčnosti této „anonymizace“ lze však důvodně pochybovat.

Je třeba doplnit, že se musí ještě prověřit soulad tohoto registru s právem na ochranu osobních údajů, obzvláště by bylo dobré zohlednit i expertízu Úřadu na ochranu osobních údajů. Ve výsledku však se sebou novela nese určitou pachuť: zákonodárce buďto neví, co dělá, anebo v případě, že ví, nabízí se dále otázka, proč to dělá. Každopádně, s ochranou práv spotřebitelů nemá tento registr nic společného.

Zdroj: Novela č. 378/2015 k Zákonu na ochranu spotřebitele (zák. č. 634/1992 Sb.)

 

Odebírejte náš newsletter

Stisknutím 'Odebírat' souhlasíte s našimi podmínkami pro zpracování dat