Brexit měl překvapivé důsledky v otázkách, kterými se dosud nikdo nezabýval. Ukazuje se, že československé židovské děti, kterým se podařilo odjet z Prahy do Velké Británie do konce srpna 1939 vlaky organizovanými sirem Nicholasem Wintonem, nemají obecně nárok na český nebo slovenský pas. Mají však nárok na německý pas.
V po-Brexitové době se ukazuje, že Brexit měl překvapivé důsledky v otázkách, kterými se dosud nikdo nezabýval. Mnoho Britů totiž nyní hledá způsob, jak získat pas některé země EU, např. český nebo slovenský. Teď se ukazuje, že československé židovské děti, kterým se podařilo odjet z Prahy do Velké Británie do konce srpna 1939 vlaky organizovanými sirem Nicholasem Wintonem, nemají obecně nárok na český nebo slovenský pas. Ani jejich potomci. Od konce srpna 2021 však mají všichni nárok na německý pas! Kafkovská reakce na brexit!
Příběh sira Nicholase Wintona a 669 dětí, které zachránil v roce 1939, je dobře známý. Na pražském hlavním nádraží ho připomínají dva pomníky, jimiž se hlavní město Praha pyšní. Tehdy 29letý investiční bankéř Nicholas Winton (zemřel v roce 2015 ve věku 106 let), o němž bylo natočeno několik dokumentárních filmů, zachránil od poloviny března 1939 s pomocí několika spolubojovníků během několika měsíců do vypuknutí druhé světové války téměř 700 československých židovských dětí z tehdejšího po odtržení Sudet zmenšeného území Československa, ze Slovenska a Rakouska, od března 1939 z Protektorátu, Sudet a Slovenska. Na internetu je k dispozici seznam těchto dětí, podobný Schindlerovu seznamu: https://www.nicholaswinton.com/wintons-children. Jedná se o působivý dokument o tehdejším pragmatismu a lidskosti Nicholase Wintona, ale také o memento pro dnešek. Právě Česká republika se k dnešním uprchlíkům chová velmi nešetrně.
Příběh záchrany Wintonových dětí byl přesto tragický, protože většina z nich přišla o rodiče, kteří zůstali ve střední Evropě a byli zavražděni v koncentračních táborech. Přesto se dnes mnoho z nich a jejich potomků chce vrátit ke svým kořenům, např. prostřednictvím žádosti o český nebo slovenský pas, protože většina z nich pocházela z Československa. Od roku 2016 mají také praktický důvod, kterým je ztráta občanství EU po Brexitu.
Wintonovy děti z bývalého Rakouska, které bylo již od poloviny března 1938 „připojeno“ k Německé říši, a jejich potomci by měli mít od září 2019 dobré šance na úspěch se svou žádostí o rakouský pas. Ze Slovenska nejsou známy žádné případy. V případě československých dětí ze dnešní České republiky (a jejich dětí a vnuků, nikoliv pravnuků) je i přes liberalizaci v zákoně o státním občanství ČR v roce 2019 stále rozhodující, zda děti byly rodilými mluvčími českého jazyka, tj. zda jejich rodiny uvedly ve sčítáních lidu v letech 1920, 1930 a 1939, že jsou rodilými mluvčími českého jazyka. Zejména u židovských rodin to však často neplatilo: jejich mateřštinou byla obvykle němčina, i když se cítily spíše Židy nebo Čechoslováky, a to bez ohledu na to, zda žily v Praze, Brně nebo Ústí nad Labem. V tehdejších sčítáních lidu neexistovala kategorie „Židé“, pokud sčítaný člověk neudal jako mateřský jazyk „jidiš“. Ale německý mateřský jazyk se stal osudným již v roce 1945. Kvůli Benešovu dekretu č. 33/1945 Sb. ze dne 2. srpna 1945 nemají rodilí mluvčí němčiny a maďarštiny, včetně dětí, jako příslušníci německé a maďarské národnosti šanci získat české občanství, protože je podle dnešní české správní praxe ztratili zpětně k 10. říjnu 1938, resp. k 16. březnu 1939, tedy většinou ještě předtím, než nastoupili do vlaků do Anglie. V té době, stejně jako dnes, byli židovští občané Československa jakousi „vedlejší škodou“ velké politiky vyhnání tehdejšího československého prezidenta Dr. Edvarda Beneše a jeho vykonavatele této politiky, komunistického ministra vnitra Václava Noska. Dnes skutečnost nehraje žádnou roli, že židovské děti již dávno opustily zemi před srpnem 1945, a to zcela nedobrovolně již v roce 1939, protože je jejich rodiče ze zoufalství jako nezletilé posadili do vlaku do Anglie, a že s událostmi od konce roku 1938 neměly nic společného. Tim hůř: zbavení občanství se dokonce uplatňuje zpětně, k okamžiku odstoupení Sudet nebo vzniku Protektorátu Čechy a Morava. A protože většina dětí nepodala žádost o neuplatnění zbavení občanství do 10. 2. 1946 podle § 2 odst. 2 Benešova dekretu, je jejich nárok na české státní občanství promlčen. Jak ale mohly tuto žádost podat děti, když většina z nich byla koncem února 1946 ještě nezletilá? Navíc byly v Anglii a jejich rodiče byli zavražděni. To české správní orgány v roce 2022 nezajímá: zmeškání lhůty je ztráta práva, protože lhůta uplynula. Tedy Kafkovská reakce na brexit.
Od srpna 2019 však mají zmíněné děti a všichni jejich potomci, včetně pravnoučat, nárok na německý cestovní pas, a to podle § 15 odst. 2 StAG (německý zákon o státní příslušnosti): jejich předkové byli z rasových důvodů, právě proto, že byli Židé, vyloučeni z kolektivní naturalizace „občanů Německé říše“ (tak se to tehdy skutečně nazývalo) v Sudetech, Protektorátu a na Slovensku, a právě to nyní zakládá nárok na německý pas, občanství této země, která těmto rodinám, které nikdy nebyly německými občany, přinesla největší utrpení. Absurdní nebo dobrá náhoda? Hlavní myšlenkou (německého) StAG je poskytnutí německého občanství jako formy nápravy křivd. Pro Brity nešťastné po brexitu, může být dobrý přístup „hlavně nějaký unijní pas“, který shrnul jeden z nich takto: „Nejlepší by byl český pas, německý by taky šel, i slovenský je fajn.“