První praktické zkušenosti s evropským dědickým osvědčením z Německa přináší v České republice rozčarování.
Evropské dědické osvědčení, zavedené Nařízením EU č.650/2012, má zjednodušit právní styk mezi členskými zeměmi EU při řešení dědických otázek a slouží k prokázání dědického práva u úřadů, bank, soudů a jiných institucí v celé EU kromě tří států, a má tak odstranit nutnost vést další dědické řízení v EU.
Využití dědického osvědčení je ovšem spojeno s řadou potíží. Německé soudy se například vytrvale bránily zapsat pozůstalému manželovi do evropského dědického osvědčení vypořádací podíl podle § 1371 odst. 1 německého občanského zákoníku, a to s odůvodněním, že se nejedná o dědickou, ale majetkoprávní otázku. Tato německá praxe vzala za své v okamžiku, kdy Soudní dvůr EU v rozhodnutí Mahnkopf pochybení odhalil (rozsudek SDEU ze dne 1.3.2018, sp. zn. C-558/16). Soudní dvůr EU při tom uvedl následující (body 35, 36): „…nařízení … (má) usnadnit řádné fungování vnitřního trhu odstraněním překážek volného pohybu osobám, které se v současnosti potýkají s obtížemi při uplatňování svých práv v souvislosti s dědictvím, jež má přeshraniční dopady. Tento účel je zřejmý také ze znění čl.63 odst.1 Nařízení o dědictví EU. Dne 21.6.2018 rozhodl ESD také o příslušnosti soudů (C-20/17 – Oberle) – tomuto tématu se chceme věnovat v dalším vydání newsletteru. V jiném případě se jedná o pozemky v Rakousku, Maďarsku a v České republice. Katastrální úřad, popř. notář požaduje pro účely přepsání pozemků na dědice, aby v evropském dědickém osvědčení byl zanesen nejen dědický podíl, ale i přesná identifikace dotčených pozemků. Čl. 68 písm. l) Nařízení o dědictví EU takový postup sice připouští, ale německé soudy (Vrchní zemský soud v Norimberku, rozhodnutí z 5.4.2017, 15 W 299/17, jakož i Vrchní zemský soud v Mnichově, rozhodnutí z 12.09.2017, Sp.zn.31 Wx 275/017) přesto rozhodly, že tyto údaje nezapíší.
Z praxe je zřejmé, že v sousedních zemích tato informace nadbytečná není, jelikož katastrální úřady, resp. notáři zápis na základě evropského dědického osvědčení bez takových údajů odmítají provést, poněvadž předpisy týkající se zápisu do katastru nemovitostí prý vyžadují přesnou identifikaci pozemků.
Buď se tedy nepoužije německá praxe a pozemky budou do osvědčení zapsány, nebo se nepoužijí české a rakouské předpisy a pozemky budou přepsány i tak. O tom by ale měl rozhodnout Soudní dvůr EU, zatím žádná taková předběžná otázka však nebyla položena.
Lze soudit, že na vnitřním trhu by měla mít platná evropská osvědčení přednost před předpisy jednotlivých zemí EU upravujícími zápisy do katastru nemovitostí. V opačném případě by nebyl splněn účel evropského dědického osvědčení, tedy „jeho využití dědici…, kteří v jiném členském státě potřebují prokázat svůj status nebo vykonávat svá práva jako dědicové….“ (čl.63 odst.1 Nařízení o dědictví EU).
Zdroj:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012