Czech Republic: Rekodifikace občanského práva přinesla řadu novinek do právních vztahů v České republice.
Tyto změny se ve velké míře týkají i subjektů, které vymáhají své pohledávky, a ty musí mít na paměti některé novinky, které nová právní úprava přináší. V tomto článku se pokusíme alespoň stručně popsat některé tyto významné novinky.
Obecný mechanismus vymáhání pohledávek
I po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) zůstává zachován obecný mechanismus, kdy je nejprve třeba podat žalobu na plnění a po vydání rozsudku, kterým se žalobě vyhovuje a který nabyl právní moci a vykonatelnosti, je třeba splnění pohledávky vymáhat v rámci exekučního řízení (pokud dlužník na základě rozsudku neplní dobrovolně).
Přechodná ustanovení
Při vymáhání pohledávky je nutné si nejprve uvědomit, zda se daný právní vztah řídí starým (zák. č. 40/1964 Sb.) nebo novým občanským zákoníkem a podle kterého z těchto zákonů je tedy nutné ho posuzovat.
Platí obecné pravidlo, že novým občanským zákoníkem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (tj. 1.1.2014 a později). Dřívější právní vztahy se budou řídit starým občanským zákoníkem, je však třeba mít na paměti některé níže uvedené specifika.
Novým občanským zákoníkem se v první řadě budou řídit veškeré nájemní smlouvy a to i ty, které vznikly před 1.1.2014. V tomto ohledu je třeba mít na paměti, že veškerá ujednání nájemních smluv, které jsou v rozporu s kogentními ustanoveními nového občanského zákoníku, jsou od 1.1.2014 neplatná. Neplatná jsou tak například ujednání, které zajišťují splnění povinnosti nájemce smluvní pokutou.
Co se týče zajištění závazku (zástavní právo, ručení, zajišťovací převod práva apod.), tak práva ze zajištění, která byla zřízena před 1.1.2014 se budou řídit starým občanským zákoníkem, avšak zajištění vzniklé po 1.1.2014 se bude řídit novým občanským zákoníkem bez ohledu na to, zda zajišťuje dluh řídící se starým nebo novým občanským zákoníkem.
Právo na náhradu škody vzniklé z porušení právních předpisů se řídí starým občanským zákoníkem, došlo-li k porušení povinnosti před 1.1.2014 bez ohledu na to, kdy vznikne škoda a právo na její náhradu. Pokud k porušení povinnosti došlo po 1.1.2014, bude se právo na její náhradu řídit novým občanským zákoníkem.
Promlčení
Nový občanský zákoník sjednocuje právní úpravu promlčení, která byla dříve upravena v obchodním zákoníku pro podnikatele a v občanském zákoníku pro ostatní subjekty. Nový občanský zákoník stanoví obecnou tříletou subjektivní (počátek běhu promlčecí lhůty je závislý na vědomosti věřitele o rozhodujících skutečnostech pro její počátek) a desetiletou objektivní (počátek je závislý na vymahatelnosti práva u soudu bez ohledu na vědomost věřitele) promlčecí lhůtu. Pro některá práva jsou stanoveny speciální délky promlčecích lhůt.
Nový občanský zákoník stanoví, že v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží. S ohledem na to, že by mohlo být sporné, kdy je taková dohoda uzavřena (zda samotným započetím jednání nebo výslovným uzavřením takové dohody ať už ústně nebo písemně), je jistě pro věřitele doporučení hodné, aby na takové stavení promlčecí lhůty spoléhaly pouze v případě, že mezi věřitelem a dlužníkem bude uzavřena výslovná (nejlépe písemná) dohoda o mimosoudním jednání, ze které bude jasně plynout, že jejím účinkem bude stavení promlčecí lhůty.
Úroky
Na rozdíl od dřívější judikatury Nejvyššího soudu nový občanský zákoník připouští, aby si strany sjednaly právo věřitele požadovat zaplacení úroků z úroků. Věřitel může požadovat úroky z úroků, aniž je tak mezi stranami sjednáno, pokud se jedná o pohledávku z protiprávního činu. V takovém případě však lze úroky z úroků požadovat až ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu. Za protiprávní čin je v tomto smyslu podle našeho názoru nutné považovat každé porušení smlouvy či zákona.
Nový občanský zákoník motivuje věřitele uplatnit svoji pohledávku u soudu bez zbytečného otálení ustanovením, ve kterém stanovuje, že věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Další nároky ode dne, kdy uplatnil svoje právo u soudu, mu však již náleží.
Lichva, neúměrné zkrácení
Při uzavírání smluv je třeba mít na paměti, že by se dlužník v případě vymáhání plnění ze smlouvy mohl bránit tím, že by tvrdil, že se jedná o tzv. lichevní smlouvu nebo že došlo k jeho neúměrnému zkrácení.
O neúměrné zkrácení se jedná tehdy, zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy, přičemž z tohoto obecného pravidla existuje několik výjimek.
Nový občanský zákoník stanoví, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru (lichevní smlouva).
Vzhledem k rizikům, které plynou z možnosti domáhat se práv z neúměrného zkrácení, je vhodné zvážit, zda použití příslušných ustanovení (které jsou dle našeho názoru dispozitivní) ve smlouvě nevyloučit. Ustanovení nového občanského zákoníku o lichvě a neúměrném zkrácení se nepoužijí na vztahy mezi dvěma podnikateli.
Předžalobní výzva
Institut předžalobní výzvy sice nebyl do českého právního řádu zakomponován v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku, je však pro vymáhání pohledávek natolik důležitý a relativně nový (od 1.1.2013), že považujeme za nutné se o něm na tomto místě zmínit.
Občanský soudní řád stanoví, že žalobce, který žaluje o splnění povinnosti (například plnění, vydání věci apod.) má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému pouze v tom případě, že žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. V důsledku opomenutí zaslat žalovanému předžalobní výzvu tedy žalobce v případě úspěšné žaloby nemůže požadovat náhradu nákladů řízení (zejména soudního poplatku, nákladů na právní zastoupení), což pro něho může být v některých případech citelná finanční ztráta.