Czech Republic: Od 1. ledna 2014 je možné dohodnout, že zástavu zpeněží přímo zástavní věřitel.
Zástavní právo je v současnosti nejčastějším nástrojem pro zajištění úvěrů. Jeho ekonomický smysl spočívá v možnosti efektivního zpeněžení zástavy a tím dosažení uspokojení, pokud dlužník svůj dluh nesplní. Do 1. ledna 2014, kdy nabyl účinnost nový občanský zákoník, měl zástavní věřitel pouze dvě možnosti, jak se uspokojit ze zástavy. Buď mohl jít cestou nedobrovolné veřejné dražby, anebo zvolit soudní prodej zástavy. Nový občanský zákoník přináší v této oblasti větší flexibilitu a tak i zvýšení efektivnosti výkonu zástavního práva.
Největší změnou nové právní úpravy zástavního práva je důraz na vůli smluvních stran a možnost, aby se zástavní věřitel písemně dohodl se zástavcem na způsobu realizace zástavního práva. Tím se značně posiluje uhrazovací funkce zajištění. Při absenci dohody o způsobu realizace zástavního práva je zástavní věřitel oprávněn uspokojit se po splatnosti dluhu z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo ze soudního prodeje zástavy.
Pokud si smluvní strany domluví jiný způsob realizace zástavního práva (např. tzv. prodej z volné ruky, dobrovolnou dražbou nebo prodej ve veřejné soutěži), zástavní věřitel bude mít povinnost postupovat při prodeji s odbornou péčí. Zástavní věřitel bude povinen prodat zástavu alespoň za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase. Pokud však tuto povinnost poruší, nemá to vliv na práva třetích osob, které nabyly předmět zástavy v dobré víře. To znamená, že nabyvatel věci nenese důsledky toho, že věc koupil za nižší cenu. Zástavce však může po věřiteli požadovat náhradu škody, která mu tím vznikla.
Zvláštní omezení platí v případě spotřebitelů a malých a středních podnikatelů. Podle nového občanského zákoníku totiž nelze dojednat (a to ani poté, co se zajištěný dluh stane dospělým), že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem.