Odmítání povinného očkování je dnes velkým tématem. Co když si na toto téma každý z rodičů dítěte udělá jiný názor?
Dle zákona o ochraně veřejného zdraví má fyzická osoba, která má na území České republiky trvalý pobyt, povinnost podrobit se pravidelnému očkování dle vyhlášky č. 537/2006 Sb. V případě porušení takové povinnosti jí s účinností od 01.07.2017 dle tohoto zákona hrozí pokuta až 10.000,- Kč.
Vymáhání povinnosti nechat se očkovat je dále zajištěno výrazně citelněji nepřímo – zatímco rodičům, kteří nenechají dítě očkovat, hrozí pokuta „pouze“ 10.000,- Kč, hrozí několikanásobně vyšší sankce např. mateřské škole, která neočkované dítě přijme. Povinnost zajistit očkování dítěte, má dokonce i lékař, který má toto dítě v péči, a i tomuto lékaři v případě nezajištění očkování hrozí finanční postih.
I přes výše uvedené sankce za nesplnění povinnosti nechat dítě očkovat však očkování zůstává lékařským zákrokem a jako takové vyžaduje tzv. informovaný souhlas, který v případě nezletilého dítěte uděluje rodič. Bez udělení takového souhlasu se zákrokem zásadně nemůže být očkování provedeno.
V souvislosti s výše uvedeným se v poslední době rozvířila rozsáhlá diskuze o možných negativních vlivech očkování na dítě, a ze strany některých rodičů dochází k záměrnému neplnění povinnosti nechat dítě očkovat. Aniž bychom chtěli v tomto článku zaujímat jakýkoli názor na tuto problematiku, rádi bychom předestřeli situaci, kdy jeden z rodičů chce nechat dítě očkovat, zatímco druhý z rodičů nikoli.
Rodičovskou odpovědnost, do které patří i očkování dítěte, vykonávají rodiče ve vzájemné shodě. Současně však platí, že jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče. Jinými slovy, když přijde rodič s dítětem k lékaři na očkování, není lékař povinen zjišťovat, zda s očkováním druhý rodič souhlasí, pokud nemá o jeho nesouhlasu důvodné podezření.
Pokud však rodič, který s očkováním nesouhlasí, informuje lékaře o svém nesouhlasu a znemožní tak provedení očkování, zbývá řešit konflikt rodičů soudní cestou. §877 občanského zákoníku uvádí, že pokud se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná, nedohodnou, rozhodne soud na návrh jednoho z rodičů, který se zjevně svým návrhem bude domáhat nahrazení vůle druhého rodiče. Nevyřešenou otázkou je, zda lze očkování považovat za významnou záležitost dle uvedeného zákonného ustanovení, když totéž ustanovení uvádí jako příklad významné záležitosti nikoli běžné léčebné zákroky. Vzhledem k tomu, že však očkování dítěte je zákonnou povinností rodičů stanovenou jim z důvodu veřejného zájmu na předcházení vzniku a šíření infekčních nemocí, a že lze předpokládat, že (kromě specifických případů) bude očkování shledáno jako zákrok v zájmu nezletilého dítěte, docházíme k závěru, že by v daném případě soud nahradil vůli nesouhlasícího rodiče a souhlas s očkováním by za něj udělil, aniž by se zabýval otázkou významnosti dané záležitosti.
Rodič, který s očkováním souhlasí, tedy s pravděpodobností hraničící s jistotou svůj postoj prosadí. Druhý z rodičů je v dané situaci v nesrovnatelně horším právním postavení, neboť kromě toho, že prosazuje určitý postoj ve vztahu k zásahu do integrity svého dítěte, se také svým jednáním dopouští porušení veřejnoprávní povinnosti. Takové jednání nepožívá právní ochrany, a byť lékař přes jeho nesouhlas nemůže bez dalšího dítě očkovat (byť zde by bylo možné argumentovat opačně tím, že také lékař má povinnost dle zákona o ochraně veřejného zdraví zajistit a provést očkování, jejíž splnění je však do jisté míry způsobilý nahradit negativní revers rodičů), případná obrana takového rodiče u soudu by nemohla obstát.
Zdroj:
Zákon č. 258/2000 Sb., zákon o ochraně veřejného zdraví