Nejvyšší soud se odchýlil od kritizované teorie právně volného bytu, na základě které již jednou pronajatý byt nebylo možné pronajmout podruhé.
Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 14.04.2021, sp. zn. 31 Cdo 3679/2020, zabýval tím, jak postupovat v případě, že pronajímatel již jednou pronajatý byt pronajme podruhé. Je druhá nájemní smlouva platně uzavřena?
Z pohledu současného občanského zákoníku je věc z právního hlediska jasná, obě nájemní smlouvy jsou platné a případná kolize bude řešena jinými instituty občanského práva, zejména odpovědností za vady.
Situace byla však odlišná v případě nájemních smluv uzavřených za účinnosti předešlé právní úpravy, tedy před rokem 2014. Nejvyšší soud v těchto případech roky zastával názor, že pokud dojde k uzavření více nájemních smluv k téže věci (tzv. dvojí nájem), druhá ze smluv je absolutně neplatná z důvodu počáteční právní nemožnosti plnění. Tento názor Nejvyššího soudu byl odbornou veřejností hojně kritizován a v roce 2019 se k této problematice vyjádřil i Ústavní soud, který konstatoval, že takový výklad není ústavně komfortní.
Nejvyšší soud nyní na nález Ústavního soudu zareagoval tím, že svůj názor změnil a dospěl k závěru, že nájemní smlouva není neplatná jen proto, že pronajímatel poskytl nájemci do užívání věc, již předtím pronajal pro tutéž dobu jiné (příp. i stejné) osobě. Došlo tak ke sjednocení právního výkladu a napříště již tato otázka bude posuzována dle staré i současné úpravy totožně.
Zdroj:
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.04.2021, sp. zn. 31 Cdo 3679/2020