Czech Republic: Dle NOZ budou muset věřitelé dávat pozor na to, co potvrzují, jinak může dojít ke zhoršení jejich postavení vůči dlužníkům
V důsledku rekodifikace došlo k velkým změnám také u institutů, které nejsou obecně příliš známé, což může leckdy představovat skryté nástrahy. Mezi takové instituty patří i kvitance (potvrzení o splnění dluhu).
Pokud věřitel přijímá plnění, je povinen dlužníkovi na jeho žádost vydat kvitanci, ve které vyznačí jméno dlužníka a věřitele, předmět plnění a místo a čas splnění dluhu. Dlužník je oprávněn své plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň kvitanci. Pokud ale věřitel nebude opatrný ohledně obsahu kvitance, může dojít ke zhoršení jeho postavení vůči dlužníkovi. Nový občanský zákoník totiž s vydáním kvitance spojuje závažné důsledky. Ty jsou ovšem formulovány jako vyvratitelné domněnky, což znamená, že je možno prokázat, že zákonem předvídaný důsledek nenastal.
První vyvratitelná domněnka spočívá v tom, že pokud je kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky (tj. veškeré úroky, úroky z prodlení a náklady na uplatnění pohledávky).
Druhá vyvratitelná domněnka se vztahuje na opakované plnění z téhož důvodu, např. placení nájemného. Bude-li dlužník mít od věřitele kvitanci na později splatné plnění z téhož důvodu, má se za to, že splnil také to, co bylo splatné dříve.
V případě sporu mezi dlužníkem a věřitelem bude na věřiteli, aby prokázal, že dlužník příslušenství jistiny, a/nebo dříve splatné plnění nesplnil, což může být často velmi náročné. Proto doporučujeme při vydávání kvitancí dbát na opatrnost ohledně formulace jejího obsahu a uvádět co nejvíce informací ohledně splněného dluhu a dluhů, které dlužníkem nebyly uhrazeny. To znamená zejména přesně specifikovat jaký dluh dlužník splnil, zda zaplatil také příslušenství jistiny dluhu a/nebo dříve splatné dluhy za poskytování opakovaného plnění.
Pro úplnost upozorňujeme, že pokud věřitel vydá dlužníku kvitanci, aniž dluh splnil, má to účinky prominutí dluhu. Tento důsledek nastupuje v každém případě a není tedy možné prokázat opak.
Zdroj: nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.)