Dlouho očekávaná novela zákoníku práce přináší novou úpravu dovolené. Hlavním cílem je spravedlivější výpočet a podmínky čerpání dovolené. Co bude tedy od ledna platit?
Léto a hlavní období dovolených je sice za námi, ale o to víc se mnoho z nás, i s ohledem na současnou situaci pandemie koronaviru, již teď těší na další možnost někam vycestovat a odpočinout si.
Jednu z významných věcných změn promítnutých v poslední novele zákoníku práce představuje nová koncepce dovolené. Ta by měla přinést určité zjednodušení, ale zejména výrazné zpřesnění výpočtu dovolené a nastavení rovných podmínek pro její čerpání všemi zaměstnanci v závislosti na srovnatelné odpracované týdenní pracovní době bez ohledu na způsob jejího rozvržení do směn.
Současné počítaní dovolené podle odpracovaných dnů nemusí být v určitých ohledech zcela spravedlivé, když dva zaměstnanci, kteří odpracují stejný počet hodin za rok mohou v důsledku přepočtu na dny čerpat dovolenou v rozdílném rozsahu. To se děje například proto, že jednomu zaměstnanci připadá na den čerpání dovolené delší směna (např. dvanáctihodinová) než druhému zaměstnanci (např. šestihodinová). To může být obrovský rozdíl jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele.
Nová koncepce dovolené, která bude účinná od ledna 2021, ponechává základní výměru dovolené v rozsahu nejméně čtyř týdnů. Výpočet nároku na dovolenou však již nebude založen na odpracovaných dnech, ale na týdenní pracovní době zaměstnance, od níž se pak bude odvozovat i délka dovolené. Čerpání dovolené bude nově vázáno na hodiny, a to bez ohledu na způsob, jakým bude rozvržena týdenní pracovní doba zaměstnance. Počet hodin roční dovolené bude zohledňovat počet hodin, které zaměstnanec skutečně odpracoval.
Z důvodu změny časové jednotky výpočtu dovolené na plánovanou a odpracovanou hodinu již nebude nadále existovat dovolená za odpracované dny. Dovolená se proto z hlediska typů bude členit již jen na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část a dodatkovou dovolenou.
Právo na dovolenou za kalendářní rok bude mít zaměstnanec, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli pro něj odpracoval během 52 týdnů v kalendářním roce stanovenou nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu připadající v průměru na každý z těchto 52 týdnů (tj. např. 40 hodin týdně). Délka dovolené za kalendářní rok bude odpovídat délce týdenní pracovní doby konkrétního zaměstnance vynásobené počtem týdnů dovolené.
V praxi to znamená, že zaměstnanec pracující 40 hodin týdně, který má nárok na čtyři týdny dovolené, bude mít nárok na roční dovolenou v délce 160 hodin (tj. 40 hodin x 4 týdny).
Zaměstnanec, kterému nevznikne právo na dovolenou za kalendářní rok, bude mít nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, pokud za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli u něho odpracoval alespoň čtyři týdny v rozsahu stanovené nebo kratší sjednané týdenní pracovní doby. Za každou řádně odpracovanou týdenní pracovní dobu má zaměstnanci náležet 1/52 dovolené za kalendářní rok.
Významnou součástí změny koncepce počítání dovolené na hodiny místo na dny jsou také změny týkající se krácení dovolené. Nyní může zaměstnavatel krátit dovolenou jak za neomluvenou absenci, tak v případě dlouhodobých překážek v práci. Nově to bude možné pouze v případě neomluvené absence, a to jen o počet skutečně zameškaných hodin. Co se týče překážek v práci, tak ty se budou buď započítávat, nebo nezapočítávat do počtu odpracovaných hodin v rámci týdenní pracovní doby, a ve výsledku tak ovlivní celkovou délku dovolené.
Novou koncepci dovolené lze dle našeho názoru považovat za pozitivní změnu, která by mohla přispět k vyváženějšímu kompromisu mezi oprávněnými zájmy zaměstnanců a zaměstnavatelů. Bude se však bez rozporu jednat o výrazný zásah do stávající personální praxe. Proto lze zaměstnavatelům doporučit, aby se na nový koncept včas a kvalitně připravili, zejména aktualizovali své personální systémy a osvojili si nový způsob výpočtu dovolené.
Zdroj:
zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb. ve znění poslední novely – zákona č. 285/2020 Sb.)