20. srpna 2021 vstoupila v platnost reforma německého zákona o státním občanství (§ 5 a § 15 StAG). Od té doby existuje desetileté právo na prohlášení (naturalizace u starých případů) podle § 5 StAG, tj. do 19. srpna 2031, a dle § 15 StAG nová možnost nabývání občanství v rámci nápravy křivd (reparační naturalizace), a to na dobu neurčitou.
20. srpna 2021 vstoupila v platnost reforma německého zákona o státním občanství (§ 5 a § 15 StAG). Od té doby existuje desetileté právo na prohlášení (naturalizace u starých případů) podle § 5 StAG, tj. do 19. srpna 2031, a dle § 15 StAG nová možnost nabývání občanství v rámci nápravy křivd (reparační naturalizace), a to na dobu neurčitou (srov. naše články: https://bnt.eu/de/nachrichten-zum-wirtschaftsrecht/liberalisierung-im-deutschen-stag-in-kraft-getreten/). V případě článku 5 StAG musejí být žadatelé narozeni po vstupu v platnost německé ústavy (tj. po 23. květnu 1949 včetně), v případě článku 116 odst. 2 německé ústavy (GG) a článku 15 StAG se toto časové omezení samozřejmě neuplatní, a to z důvodu odkazu na nacistický režim. Tyto změny vysvětlujeme na dvou příkladech a uvádíme nové statistiky Spolkového správního úřadu (BVA).
Historicky zajímavý případ, který kancelář bnt úspěšně uzavřela, se týkal potomků Karla-Philippa Rosenberga, německého občana narozeného v roce 1909 v Haltern am See ve Vestfálsku. On byl „židovského vyznání“, jak bylo uvedeno v jeho pruském rodném listě. Tento dodatek je uveden i v rodném listě jeho otce z roku 1863, který jsme získali z příslušného státního archivu. Po útěku do Nizozemska v roce 1933, návratu do Německé říše, zatčení a věznění v koncentračním táboře Esterwegen až do léta 1936, kdy byl tábor rozpuštěn, se mu spolu se strýcem Adolfem Rosenbergem podařilo v roce 1937 z Německa uprchnout. Strýc Adolf odešel do USA, on sám do Belgie, kde se v roce 1938 oženil. Poté uprchl do Francie, kde se v roce 1941 připojil k francouzskému odboji a bojoval proti německým okupantům Francie až do roku 1944/1945. Jeho matce se nepodařilo uprchnout a v roce 1942 byla zavražděna v Terezíně. Dcera Karla-Phillipa, která nyní žije v Londýně, se narodila v roce 1941 ve Francii, on sám získal belgické občanství v roce 1947 a v roce 1952 emigroval do Španělska, kde v roce 1985 zemřel. Jeho hmotné nároky byly v reparačním řízení v roce 1962 zamítnuty, protože již neměl německé občanství (které ztratil v listopadu 1941 na základě 11. nařízení k zákonu o říšském občanství, podle něhož byli všichni Židé s německým občanstvím pobývající mimo Velkoněmeckou říši zbaveni občanství), a protože nemohl předložit francouzské registrační listy za léta 1941 až 1945 – žil však ve francouzském podzemí! Kancelář bnt koordinovala žádosti u BVA podle čl. 116 odst. 2 GG pro jeho dceru v Londýně, jeho vnoučata ve Francii a USA a jeho pravnoučata v Mexiku. Přestože Karel-Philipp Rosenberg byl naturalizován v Belgii v roce 1947, nebylo nutné žádosti nově interpretovat jako žádosti podle článku 15 č. 4 GG, v jiných případech je to ale řešením namísto povolení naturalizace podle článku 116 odst. 2 GG, protože článek 15 StAG je určen právě pro takové případy.
Ve třech řízeních podle § 5 StAG (právo na prohlášení – naturalizaci) zastupuje kancelář bnt dvě rodiny v Nikaragui. V obou případech matky žadatelů, jejichž otcové emigrovali z Německa ve 20., resp. 30. letech, zůstaly německými občankami. Obě se v padesátých letech vdaly za Nikaragujce, žadatelé se narodili v roce 1960 a (dvojčata) v roce 1967. Případy tohoto typu má upravovat § 5 č. 1 StAG. Do roku 1975 totiž nemohly děti německých matek, které měly otce cizího státního příslušníka, získat německé občanství (do té doby to mohly získat pouze děti německých otců). V případě nemanželských dětí německých otců, které byly rovněž vyloučeny z možnosti získat německé občanství, platilo toto protiústavní nerovné zacházení dokonce až do roku 1993 (do té doby, německými občany se staly pouze nemanželské děti německých matek). Přechodná období uplynula již v roce 1977, resp. 1995, ale mnoho dotčených dětí tyto lhůty promeškalo. Nyní mají podle § 5 StAG právo na prohlášení (naturalizaci) do 19. srpna 2031.
Bohužel řízení podle § 5 a § 15 StAG trvají velmi dlouho (ani v našem řízení podle § 5 StAG nebylo dosud rozhodnuto). Případ paní Rosenbergové z Londýna byl rozhodnut proto, že se narodila v roce 1941, tedy pochází z tzv. „generace přeživších“. BVA dělá velké pokroky ve vyřizování, ale tlačí před sebou velkou horu žádostí podle čl. 116 odst. 2 GG. Doba vyřízení může být až dva roky nebo i delší. Od brexitu se totiž počet žádostí prudce zvýšil na přibližně 15000 žádostí ročně, od 1. 1. 2021 (do 21. 8. 2022) BVA obdržel 10514 žádostí na základě čl. 116 odst. 2 GG, tj. 30 žádostí denně, ale byl schopen vydat 13032 osvědčení o naturalizaci, tedy více než 40 denně. Pouze 12 žádostí bylo zamítnuto. Kromě toho bylo od 20. 8. 2021 podáno 3620 žádostí podle § 15 StAG, tj. cca 10 žádostí denně, z nichž bylo kladně rozhodnuto pouze o 856 žádostech, pouze jedna žádost byla zamítnuta. Z rozhodnutých žádostí podle § 15 StAG se 285 žádostí týkalo osob a jejich předků, kteří žili v Německu v letech 1933-1945, ale museli Německo opustit kvůli pronásledování, i když byli např. polskými, československými nebo rumunskými občany, protože nárok na německé občanství existuje, i když sami předci nikdy nebyli německými občany (č. 4; zde stále není jasné, co se rozumí „Německem“, tj. v rámci jakých hranic: 1937, 1938, 1939 nebo 1941?), 64 žádostí se týkalo žadatelů nebo jejich předků, kteří byli vyloučeni z naturalizace (č. 3), 78 žádostí se týkalo žadatelů nebo jejich předků, kteří byli vyloučeni z kolektivní naturalizace (č. 2, např. ti, kteří se nedostali na seznamy osob (tzv. Volkslisten) např. v Gdaňsku, Memelu , Sudetech, Protektorátu nebo Haliči kvůli svému židovskému původu – to BVA neuvádí). Konečně 550 žádostí se týkalo žadatelů nebo jejich předků, kteří se „vzdali nebo ztratili německé občanství před 26. únorem 1955“ ve smyslu § 15 č. 1.
Od 20.8.2021 (k 21.8.2022) obdržel BVA 6815 žádostí podle § 5 StAG, tj. přibližně 20 žádostí denně. Z nich se většina žádostí, o kterých již bylo rozhodnuto (681), týkala žadatelů, kteří měli německého otce nebo matku, ale nemohli po tomto rodiči získat německé občanství (§ 5 č. 1), dále pak bylo 25 úspěšných žádostí podle § 5 č. 2 od dětí, jejichž matky ztratily německé občanství před narozením sňatkem s cizincem (podle § 17 č. 6 RuStAG a.F. , platného do 31. 03.1953) a dvě děti dle § 5 č. 3 po narození své německé státní občanství na základě legitimace opět ztratily (podle § 17 č. 5 RuStAG a.F. , platného do 31. 03.1953). Kromě toho bylo 827 (č. 4) úspěšných žádostí od potomků osob uvedených pod č. 1 až 3.
Celkově lze konstatovat, že v prvním roce bylo podáno více než 10000 žádostí podle nových § 5 a § 15 StAG, plus 10000 žádostí podle čl. 116 odst. 2 GG od 1. 1. 2021. Žádosti podle § 15 StAG a podle čl. 116 odst. 2 GG, tj. žádosti s odkazem na emigraci (cca 15000 žádostí), tvoří ročně cca 10-15 % všech naturalizací v Německu, protože v roce 2020 a 2021 proběhlo cca 110000, resp. 131600 úspěšných naturalizací. Kromě toho je zde 7000 žádostí podle § 5 StAG, tj. přibližně 5 % všech naturalizací ročně. K žádostem podaným u BVA podle čl. 116 odst. 2 GG a § 5 a § 15 StAG (cca 22000 žádostí od 1. 1. 2021) je třeba připočítat i ty žádosti, o kterých nerozhoduje BVA, ale německé cizinecké a okresní úřady . Ty jsou příslušné, pokud žadatelé nežijí v zahraničí, ale v Německu. Těchto žadatelů však nebude více než několik desítek, možná stovka, statistiky o tom neexistují, protože většina dotčených emigrovala (kancelář bnt však ví o dvou úspěšných žádostech podle § 15 č. 4 StAG v Německu, obě žádosti se týkaly dětí, které odešly z Berlína mezi roky 1938 a 1939 do Anglie, resp. do Palestiny, jedno dítě bylo Polák, druhé občan svobodného města Gdaňsk, a jejich potomci se vrátili z Anglie a Izraele do Německa).
Celkově byl Čtvrtý zákon o reformě StAG přijat kladně. U některých skupin případů, např. § 15 č. 3 a 4 StAG, stále existují výkladové pochybnosti. Tuto skutečnost bude muset objasnit Správní soud v Kolíně nad Rýnem, ale počet zamítnutých žádostí je velmi nízký. Potřeba přidat do § 15 StAG další skupiny případů zatím není zřejmá. V každém případě by měl být úřad BVA vybaven větším počtem zaměstnanců, aby bylo možné rychle vyřizovat i nyní přijaté žádosti.