Czech Republic: Ústavní soud posuzoval přípustnost výpovědi pro kritiku zaměstnavatele
Ústavní soud se opět zabýval přípustností výpovědi z pracovního poměru pro kritiku zaměstavatele.
V rozhodovaném sporu kritizovala stěžovatelka pracující na radnici své nadřízené (starostku a další osoby z vedení radnice) v místním týdeníku. Konkrétně své nadřízené obvinila ze šikany a útlaku a dále kritizovala špatnou připravenost města na krizové situace.
Po této kritice byla stěžovatelce dána výpověď pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů. Své povinnosti stěžovatelka podle názoru zaměstnavatele porušila tím, že se dopustila jednání, které narušuje důvěryhodnost územně samosprávného celku.
Proti výpovědi se stěžovatelka bránila podáním žaloby na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Soud prvního stupně její žalobu zamítl a jeho rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno. Následně stěžovatelka podala ústavní stížnost.
Ústavní soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní práva stěžovatelky nebyla porušena a výpověď byla v tomto ohledu v pořádku.
Tento závěr odůvodnil Ústavní soud odkazem na svou dřívější judikaturu, podle které je nutné při hodnocení konkrétního výroku odlišit, jestli se jedná o skutkové tvrzení nebo o hodnotící soud. Důvodem je skutečnost, že podmínky pro přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Presumpcí dovolené kritiky je chráněn pouze hodnotící úsudek a nikoliv tvrzení faktů, jejichž pravdivost musí kritik prokazovat.
Z rozhodnutí Ústavního soudu tak vyplývá, že kritika nadřízených může být důvodem pro výpověď z pracovního poměru, pokud jsou tvrzení nepravdivá. V takovém případě se tedy zaměstnanec nemůže odvolávat na svobodu slova.
Zdroj: sp. zn. III. ÚS 1177/14 ze dne 12.6.2014