Připravuje se řešení dlouhodobě diskutovaného problému tzv. systémové podjatosti správních orgánů. Navrhovaná novela správního řádu vylučuje možnost námitky systémové podjatosti, což má vést k efektivnějšímu a rychlejšímu rozhodování správních orgánů.
Počátkem března prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně návrh novely správního řádu předložený zastupitelstvem Pardubického kraje, na jehož základě má dojít k vyloučení možnosti namítat podjatost úředních osob z důvodu jejich služebního či pracovněprávního vztahu ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku, a tím i de facto k úplnému vyloučení možnosti namítat tzv. systémovou podjatost správních orgánů.
Systémovou podjatostí správního orgánu se přitom rozumí situace, kdy z rozhodování o určité věci musejí být vyloučeny všechny úřední osoby příslušného správního orgánu, včetně osoby stojící v čele orgánu, a to pro jejich služební či zaměstnanecký poměr k subjektu veřejné správy (zpravidla obci či kraji), který má na výsledku příslušného správního řízení takový zájem, že existuje reálné riziko, že by jejich postoj k věci mohl být ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky. Jako nejčastější příklad systémové podjatosti bývají uváděny stavební úřady, kde úředníci stavebních úřadů coby zaměstnanci obcí v rámci výkonu přenesené státní správy často rozhodují o záměrech, na jejichž povolení má příslušná obec konkrétní zájem. Tyto obce přitom bývají nezřídka přímým účastníkem příslušného správního řízení. Tím může být narušena nestrannost rozhodování příslušných úředníků stavebních úřadů v důsledku jejich závislosti na obci jako zaměstnavateli.
Návrh novely reaguje především na stávající judikaturu Nejvyššího správního soudu, který sice odmítl automatické vylučování úředníků správního orgánu v případech, kdy rozhodují o ve věcech, na nichž může mít zájem jejich zaměstnavatel, či osoby, které na tento samosprávný celek mají přímý nebo nepřímý vliv (zpravidla politická reprezentace), nicméně dovodil tzv. systémové riziko podjatosti. To znamená, že k pochybám o nepodjatosti úředníka a k jeho vyloučení z rozhodování v takových případech postačí i poměrně nízká míra podezření, neboť existence tohoto systémového rizika podjatosti je sama o sobě signálem ke zvýšené opatrnosti a podezřívavosti při posuzování důvodů pro vyloučení takové osoby z úkonů v řízení. Podezření mohou dle Nejvyššího správního soudu vzbudit například jevy v politické či mediální sféře, jež předcházejí příslušnému správnímu řízení či je doprovázejí a naznačují zvýšený zájem o výsledek řízení ze strany osob schopných ovlivnit jednání územního samosprávného celku jako zaměstnavatele úřední osoby. Tato judikatura pak v praxi vedla k častému uplatňování námitek podjatosti účastníky správních řízení právě z důvodu tvrzené systémové podjatosti.
Cílem novely je proto zpřísnit důvody pro vyslovení podjatosti úřední osoby tak, že tímto důvodem nikdy nemůže být služební či zaměstnanecký vztah úředníka ke státu či k územnímu samosprávnému celku. To má ve svém důsledku vést k výraznému snížení počtu podaných námitek a tím i k efektivnějšímu rozhodování správních orgánů. Současná praxe totiž ukazuje, že některá správní řízení jsou doslova paralyzována v důsledku námitek systémové podjatosti a tuto situaci je nutné urgentně řešit.
O správnosti navrhovaného řešení, kdy namísto komplexního řešení rizik systémové podjatosti přichází novela, v níž systémovou podjatost namítat nelze, má však odborná veřejnost řadu pochybností. Otvírá se rovněž diskuse, jak by se k takovému řešení postavily soudy v čele s Ústavním soudem, zejména zda by neshledaly takovou úpravu v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Kritici novely podotýkají, že by bylo vhodnější, aby namísto krajů převzala iniciativu vláda a zejména v případě stavebních úřadů vyřešila oddělení výkonu státní správy a samosprávy, tj. aby došlo k vytvoření samostatného systému stavebních úřadů, které nebudou personálně ani jinak propojené či závislé na samosprávě, podobně jako tomu je například u finanční správy, celní správy apod.