Czech Republic: Informační povinnost osob dle § 57 daňového řádu se týká téměř každého
Podle § 57 odst. 1 písm. d) daňového řádu mají daňové subjekty na základě vyžádání správce daně povinnost součinnosti. Tato povinnost není zákonem blíže specifikována ani vymezena. Správce daně tak může požadovat informace či listiny, které mohou být důkazním prostředkem při správě daní. Kritériem pro to, které údaje mají být poskytnuty, je potřebnost pro správu daně. Jaký je obsah a rozsah této informační povinnosti ukáže až judikatura.
Správce daně však může k vyžádání přistoupit až v případě, kdy nelze informaci získat z vlastní úřední evidence. Přednostně tedy musí být informace získány od orgánů veřejné moci a až v případě, že takový postup není možný, lze potřebné informace požadovat po soukromých osobách. Správce daně by současně měl respektovat základní zásady daňového řízení, tj. měl by chránit práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob a používat při vyžadování plnění povinností jen takové prostředky, které tyto osoby nejméně zatěžují.
Při neplnění povinnosti poskytování informací může správce daně udělit pořádkovou pokutu až do 500 tis. Kč, v případě, že by tím došlo k závažnému stěžování nebo maření správy daní (§ 247 odst. 2 daňového řádu). Účelem pořádkové pokuty by neměl být trest či hrozba, nýbrž dosažení cíle a zjednání pokud možno okamžité nápravy. Je však na správci daně, jak vysoké sankce bude volit.
Zdroj: Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád