Czech Republic: Správní orgány musí být schopné zpětně doložit řádné zveřejnění informace či písemnosti
Každý správní orgán je ze zákona povinen zřídit úřední desku, která musí být nepřetržitě přístupná veřejnosti, na které se zveřejňují důležité informace a písemnosti týkající se činnosti daného správního orgánu. Obsah úřední desky se zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup, tj. zpravidla na internetu na tzv. elektronické úřední desce.
Ve správních řízeních s větším počtem účastníků se prostřednictvím úřední desky (tzv. veřejnou vyhláškou) doručují i písemnosti účastníkům takového řízení, a to včetně správních rozhodnutí. Patnáctým dnem po vyvěšení na úřední desce se písemnosti považují za doručené a tím počínají běžet lhůty vázané na doručení (např. lhůta pro odvolání). Zveřejnění informace či písemnosti na úřední desce tak má pro účastníky takových správních řízení zásadní význam a každý by měl pravidelně kontrolovat obsah úředních desek ohledně řízení, které se ho mohou bezprostředně dotknout (zejména pak úředních desek stavebních úřadů ve svém okolí). Problémy ovšem nastávaly v případech, kdy vznikl spor ohledně řádného zveřejnění na elektronické úřední desce, jelikož správní orgány zveřejněné písemnosti po uplynutí zákonné lhůty zpravidla smazaly a zvláštní evidenci nevedly.
Nejvyšší správní soud však ve svém rozhodnutí (sp. zn. 2 As 47/2016) dovodil, že při zveřejňování informací či písemností na elektronické úřední desce je povinností správních orgánů evidovat toto zveřejnění na úřední desce náležitým způsobem tak, aby správní orgány byly vždy schopné zpětně doložit, že určitá informace či písemnost byla zveřejněna na elektronické úřední desce v souladu se zákonem. Pokud tedy účastnící řízení mají pochybnosti o řádném zveřejnění písemnosti na elektronické úřední desce, mohou se na správním orgánu domáhat prokázání takové skutečnosti. Uvedené rozhodnutí soudu tak významně posiluje práva účastníků správních řízení, ve kterých má být doručováno prostřednictvím veřejné vyhlášky na úřední desce.
Zdroj: rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 08.06.2015, č.j. 2 As 47/2016 – 44