Změnilo se s únorovou novelou zákona Lex Ukrajina postavení ukrajinských uprchlíků v ČR? A jak si poradil Nejvyšší správní soud s nezákonným a zákonným vyhoštěním ruského občana?
Novela Lex Ukrajina (novela č. 24/2025), platná od 11. února 2025, která počtvrté změnila Lex Ukrajina zák. č. 65/2022, přinesla některé změny ve prospěch ukrajinských uprchlíků, ale výrazná omezení pro občany Ruské federace. Kromě toho Nejvyšší správní soud ČR vydal dvě pozoruhodná rozhodnutí, jedno o omezení vyhoštění občana Ruské federace, druhé o možnosti vyhoštění jiného občana Ruské federace z utajovaných důvodů. Druhé rozhodnutí bylo potvrzeno Ústavním soudem ČR.
I. Novela Lex Ukrajina – zákon č. 65/2022
Změny v Lex Ukrajina přinášejí určitou úlevu a vyjasnění pro ukrajinské uprchlíky, kteří přišli do České republiky od 24. února 2022, někteří přišli již dříve, ale jejich status byl od té doby nejasný. Provizorní Lex Ukrajina, který zcela nesystémově nahradil zákon o dočasné ochraně (zákon č. 221/2003), jenž se stal poprvé relevantním v důsledku rozhodnutí EU ze dne 4. března 2022, se stal trvalým stavem.
Ukrajinští uprchlíci, kterých od února 2022 přišlo do České republiky asi 350000, už nevnímají svůj pobyt jako dočasný, ale stále více jako trvalý. EU nyní prodloužila tento režim do konce března 2026, v Německu byl § 24 zákona o pobytu (Aufenthaltsgesetz) prodloužen do začátku prosince 2025, avšak nová německá vláda plánuje další změny v této oblasti, zejména pro nové uprchlíky přicházející z Ukrajiny (zhoršení: žádný tzv. občanský příspěvek („Bürgergeld“), ale dávky jako pro uchazeče o azyl, avšak žádná povinnost pobytu jako u azylantů).
Český zákonodárce nyní důsledně vytvořil možnost pro držitele tzv. dočasné ochrany v § 7o (nikoli nula, ale písmeno o) Lex Ukrajina) přejít na tzv. zvláštní dlouhodobý pobyt. O ten lze požádat („projevit zájem“), pokud uprchlík splňuje určité podmínky, tj. má práci, nepobírá sociální dávky apod. Rozhoduje se vždy o celých rodinách (podrobnosti v § 7o, § 7p, §7q a 7r Lex Ukrajina).
Ti Ukrajinci, kteří nemají tzv. dočasnou ochranu, ale tzv. pobyt strpení (podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců č. 326/1999, jde o osoby, které uprchly před nabytím účinnosti Lex Ukrajina do poloviny března 2022 nebo které nesplňovaly podmínky pro dočasnou ochranu), zřejmě nemohou svůj status změnit (ačkoliv dočasný pobyt se považuje dle cf. § 4 Abs. 4 Lex Ukrajina jako pobyt strpení). Ti Ukrajinci, kteří mají tzv. dočasnou ochranu v jiných zemích EU (a Dánsku, Norsku, Velké Británii, Švýcarsku, Lichtenštejnsku a Islandu), však nyní mohou změnit zemi podle § 7d Lex Ukrajina, tj. zřídit si tzv. dočasnou ochranu v ČR. Tato tzv. sekundární migrace byla dříve zejména v ČR nemožná (takové žádosti nebyly vůbec přijímány). Právní ochrana ukrajinských uprchlíků je bohužel stále plošně vyloučena (§ 5 odst. 2 věta druhá Lex Ukrajina) v Kafkovských tradicích české byrokracie. Možnost sloučení rodiny podle § 50f zákona o dočasné ochraně (č. 221/2003 Sb.) byla dosud prakticky vyloučena, nyní bude vylepšena § 7d.
Kromě toho § 7h až § 7n Lex Ukrajina upravují nově zavedený registr vozidel s ukrajinskými poznávacími značkami – podle něj nemusí být tato vozidla přeregistrována.
II. České státní občanství není pro ruské občany
V § 7x a 7y Lex Ukrajina jsou poněkud skrytá ustanovení, která stanoví, že probíhající řízení o udělení českého státního občanství ruským občanům se přerušují a že po dobu platnosti Lex Ukrajina, tj. do ukončení útočné války Ruské federace proti Ukrajině, nemohou ruští občané podávat nové žádosti o udělení českého státního občanství. Systematicky měla být tato pravidla zařazena do českého zákona o státním občanství (zákon č. 186/2013 Sb.), v Lex Ukrajina jsou na nesprávném místě (se stejnou logikou mohla by být tato pravidla zařazena i do českého zákona o odpadech nebo do atomového zákona). Už jen z tohoto formálního důvodu jsou § 7x a § 7y Lex Ukrajina pravděpodobně protiústavní, což se již zkoumá.
Tato pravidla jsou z ústavněprávního hlediska velmi sporná, a to právem: jednak k zamítnutí žádosti osob s bezpečnostním rizikem, resp. ke zrušení povolení k pobytu takových osob a jejich následnému vyhoštění ze země postačují nástroje zákona o cizincích a zákona o státním občanství (viz rozhodnutí „Liščenjuk“ (Лищенюк) pod bodem III.), tj. tato nejasná ustanovení § 7x a § 7y by vůbec nebyla nutná. Na druhou stranu mají za následek nepřímou retroaktivní účinnost, neboť zasahují do již probíhajících správních řízení.
Nová pravidla § 7x a § 7y přitom mají v případě členů ruské opozice zcela absurdní důsledky, protože oni nemohou jít na ruskou ambasádu v Praze nebo dokonce cestovat do Ruské federace a zažádat o vzdání ruského občanství, aniž by se vystavili nebezpečí. Ruské úřady však nemohou povolit vzdání ruského občanství, pokud česká strana nezaručí udělení českého občanství, protože by to bylo porušením Úmluvy OSN o omezení počtu osob bez státní příslušnosti z roku 1961. Protože však bylo české řízení přerušeno, nelze je dokončit. Co se stane s ruskými občany, kterým bylo uděleno ruské občanství na Krymu nebo okupovaných územích od roku 2014, často proti jejich vůli nebo pod extrémním tlakem ze strany ruských okupačních úřadů, je každopádně nejasné.
§ 7x a § 7y jsou tedy pravděpodobně protiústavní, protisystémově obsaženy v Lex Ukrajina a jejich obsah je koncipován velmi krátkozrace a absurdně.
III. Omezení vyhoštění občana Ruské federace a možnost vyhoštění jiného občana Ruské federace z důvodu utajení
Dne 9. května 2024 (Den vítězství, ruský státní svátek) Nejvyšší správní soud velmi dobře odůvodněným rozsudkem (č. 2 Azs 316/2023) zrušil rozhodnutí o vyhoštění ruského občana, který byl vyhoštěn z České republiky, aniž by byl informován o zemi, do které měl cestovat. Důvodem rozhodnutí o zrušení příkazu k vyhoštění bylo dodržení zásady „non-refoulement“, tedy zásady, že vyhoštěním nesmí cizinec skončit právě v zemi (zde Ruské federaci), odkud uprchl. V tomto případě ruský občan také tvrdil, že by měl být povolán do vojenské služby. Úřad, který je součástí ministerstva vnitra, tvrdil, že to není podstatné, protože mobilizace byla dokončena (stav k: začátek roku 2023). Je zřejmé, že to není správné. Nejvyšší správní soud rozhodnutí ministerstva vnitra zrušil a věc postoupil k novému rozhodnutí.
Ve druhém případě šlo rovněž o příkaz k vyhoštění. V tomto případě se jednalo o ruského občana Nikolaje Liščenjuka (Hиколай Лищенюк), kněze pravoslavné církve v Karlových Varech (zde je jeho webová stránka u Moskevského patriarchátu: https://mospat.ru/ru/department/leaders/lischeniuk/). Povolení k trvalému pobytu mu bylo zrušeno z tajných bezpečnostních důvodů pro český stát. Nejvyšší správní soud tuto praxi schválil (22. února 2024, AZ: 9 Azs 30/2024) a Ústavní soud ČR tuto praxi potvrdil dne 12. června 2024 (ve státní svátek ruského státu, AZ. III. ÚS 1151/24). Na jedné straně tento případ ukazuje, že § 7x a § 7y Lex Ukrajina jsou zbytečné, protože i dnes může být cizincům odebráno povolení k pobytu, jsou-li k tomu bezpečnostní důvody. V případě Liščenjuka podle českého týdeníku „Respekt“ z 30. prosince 2024 zřejmě existovaly důkazy o tom, že kněz dal ruské tajné službě FSB a ruské vojenské zpravodajské službě GRU možnost opakovaně využívat kostel a přilehlé farní místnosti v Karlových Varech k tajným schůzkám. Tomu nasvědčuje i fakt, že Liščenjuk obdržel řád ruského ministerstva vnitra „za vzájemní spolupráci“ („нагрудный знак МИД России «За взаимодействие», uvedeno na výše zmíněné webové stránce). V tomto ohledu je zřejmé, že pobyt cizinců, kteří představují riziko, lze ukončit, pokud takové důvody existují. Co však nepřipomíná praxi země, která je součástí EU, ale Franci Kafkovi, je možnost, že tyto důvody lze utajit. To znamená, že cizinec nemá možnost tyto důvody vyvrátit. To je v právním státě velmi neobvyklé, tím spíše, že rozhodnutí má být v souladu s ústavou. Rozhodnutí českého Ústavního soudu není v tomto ohledu přesvědčivé. Určitě by stačilo sdělit tyto důvody pouze advokátovi a soudu v rámci povinnosti mlčenlivosti, pokud vůbec.
Zdroj:
Zákon č. 24/2025 Sb.
Zákon č. 65/2022 Sb.
NSS 2 Azs 316/2023